Je velmi dobře známo, že bez vody zkrátka nemůžeme existovat. Je jedno, v jaké formě tekutiny požíváme, avšak denně potřebujeme okolo dvou litrů, samozřejmě v závislosti na počasí, především pak teplotě, a naší aktivitě.

 

Problémem je fakt, že podobně jako za mnoho dalších věcí, i za ně musíme platit. Stačí si jen zajít do obchodu a podívat se do regálu s pitím – i zde se ceny značně zvyšují. To je sice vzhledem k současné situaci ve světě pochopitelné, avšak to naší peněžence nijak nepomůže.

 

Není tedy divu, že se lidé snaží hledat co nejlevnější variantu. A jednou z nich je pití vody z kohoutku, která nám teče doma. Jistě, i za ni musíme platit v podobě vodného a stočného, avšak cena za litr je zde poněkud nižší než u balené vody z obchodu.

 

 

Problém však je, že mnoho lidí si není jisto tím, zda je vhodné ji takto konzumovat. Přeci jen, mohou v ní být nejrůznější bakterie a viry. Proto ji často převařují, aby ji zbavili choroboplodných zárodků – to ovšem nadále zvyšuje její cenu, ať už díky spotřebě plynu či elektřiny. Je to tedy skutečně nutné?

 

Popravdě, nikoliv. Pokud se nejedná o malé miminko či člověka s alergií na některou ze složek, které jsou tam obsaženy, nemusíme se v naší zemi bát. Čističky vod, přes které prochází veškerá voda, která nám teče z kohoutků, jsou totiž na dostatečně vysoké úrovni. Limity chlóru a dalších látek, které se přidávají pro čištění a udržení kvality, jsou také na takové úrovni, aby nám ani při dlouhodobé konzumaci neuškodily.

 

 

Pravdou je, že ty nejlevnější balené vody, které můžeme v obchodě koupit, jsou prostě ty z kohoutku stočené do lahví. A pokud jde o ty dražší, ty obvykle mají vyšší obsah minerálních látek, které mohou být sice tělu prospěšné, avšak při dlouhodobém vysokém příjmu způsobují zdravotní problémy.

 

Proto se nebojte používat tu, která vám teče doma. Je to nejen levnější, ale také ekologičtější. A co víc si můžeme přát?

Vždycky jsem měla velmi ráda vědu. Věda a můj obor a věděla jsem, že se tomu budu věnovat i nadále. Měla jsem moc ráda, když jsem mohla pozorovat například třeba v souhvězdí večer a noční obloha byla moje záliba. A proto jsem si řekla, že až budu veliká, tak budu jistě studovat nějakou vědu a vědecká univerzita a fakulta byla moje jasná volba. Po střední škole jsem se ihned přihlásila na nějakou vědeckou fakultu a věda byla opravdu můj oblíbený koníček. Taky mám doma mnoho knih o vědě. Věda byla moje záliba už jako když jsem byla malé dítě. Měla jsem doma dětské vědecké knihy. Vědecké knihy o autě.

Nebo vědecké knihy o životě. A taky mě velmi zajímala psychologie. Když to tak vezmu, tak psychologie je taky jedna velká věda. Tak jak někdo může vědět, co se druhému člověku vytváří v hlavě? Myslím, že je to opravdu velká věda. Podle mého názoru je věda všude kolem nás. A záleží na každém, jak se kdo k vědět postaví. Někdo bere vědu opravdu vážně, někdo zase na vědu kašle.

Jenže věda, je tady s námi, bude tady s námi stále a myslím, že vědě potřeba se věnovat. Podle mého názoru je taky věda velmi sympatická v tom, že nám určuje životní směr. Životní směr je pro nás také velmi důležitý. Ptáte se, jak žijeme, kde bydlíme, a proč žijeme? To je taky velká věda, které se taky věnuje nějaký vědní obor. Například zoologie se věnuje výskytu a vývoji zvířata, a to je taky moje velká záliba. Teď záleží ale opravdu na každém, jak se k vědě postaví. Já se k vědě stavím velmi pozitivně a jsem velmi ráda, že i můj přátel se vědě věnuje, pokud má volný čas. Můj přítel sice nemá žádnou fakultu o vědě, ale je to vědy stejně zapálený jako já. Věda s nám tady v mé rodině bude i nadále a věřím, že i naše děti se k vědě postaví skvěle. Vždyť i zdravotnictví je jedna velká věda. A když to tak vezmu, tak kdo se věnuje vědě a podobným oborům, tak si přijde taky k velmi pěkným penězům. Je to hezky ohodnocené.

Na Novém Zélandu se otevřela první spermabanka na světě, která přijímá sperma od HIV pozitivních dárců. Projekt byl nazván „Sperm Positive,“ tedy Pozitivní sperma. Skrze tento projekt se mohou hlásit dárci spermatu, kteří skutečně jsou HIV pozitivní, tedy technicky vzato.

HIV je nemoc, která choroba, které je nevyléčitelná a přenáší se přes krev nebo pohlavní styk. Nemoc je v současné době nevyléčitelná a způsobuje zásadní oslabení imunitního systému, který potom snadno podlehne běžným chorobám a je náchylnější i vůči některým typům rakoviny. V dnešní době sice není vyléčitelná, ale je léčitelná.

Léčba probíhá skrze antivirotka, která pomáhají kontrolovat nemoc a dokonce zabraňují přenosu na druhé. Dokáží dostat hodnoty koncentrace viru v krvi i spermatu pod detekovatelnou úroveň. To znamená, že pokud by šel úspěšně léčený člověk na testy na HIV, tak jej jako HIV pozitivního nezaznamenají. I přes to však zůstává HIV pozitivním. Pokud by s léčbou přestal, tak by se nemoc opět projevila. Pokud však poctivě užívá daná antivirotika a jeho hladina viru je pod detekovatelnou úrovní, tak prakticky není možný její přenos na druhou osobu. Muž, který je HIV pozitivní se tak může v klidu stát otcem, aniž by ohrozil nemocí partnerku nebo budoucí dítě.

Právě na tento fakt chtěla upozornit novozélandská spermabanka. Spermabanka ujišťuje, že bude fungovat zcela běžně. Bude spojovat vhodné dárce s vhodnými příjemci s tím, že příjemce bude jednoznačně informovat, že sperma je od HIV pozitivního dárce, samozřejmě s příslušným vysvětlením. Dávají si za úkol upozornit na stigmata, která se mnohdy HIV pozitivním jedincům přisuzují, ačkoliv velmi často mohou vést zcela normální a dlouhý život. Jejich heslem je: Mohou přenést dál jejich oči, jejich vlasy nebo typický úsměv, ale nemohou přenést HIV.